﻿
&names=date,name,shortName|
*,"Grupul 3 Vânătoare, Královské rumunské letectvo","Grp. 3 Vanatoare ARR"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Rumunská 3. stíhací skupina (Grupul 3 Vânătoare) byla jednou ze tří formací přidělených k 2. letecké oblasti, když Rumunsko v červnu 1941 vstoupilo do války proti Sovětskému svazu; dalšími byly 4. stíhací skupina a 112. spojovací peruť. Skupinu tehdy tvořily 43., 44. a 45. stíhací peruť a byla vybavena zastaralými polskými PZL P.11f vyráběnými v licenci v Rumunsku společností IAR (Industria Aeronautică Română). Jako druhořadá formace měla 2. letecká oblast za úkol chránit před sovětskými nálety ropná zařízení v údolí Prahova včetně Ploješti, hlavní město Bukurešť, přístav Constanța, železniční most přes Dunaj u Cernavody a další strategická místa.
Na základě zkušeností z tažení v Besarábii a u Oděsy v roce 1941 provedlo Královské rumunské letectvo (FARR) začátkem roku 1942 rozsáhlou reorganizaci. PZL P.11 a P.24 byly staženy z frontových operací a 3. stíhací skupina byla následně přezbrojena na IAR 80 a 80A. Zůstala v Rumunsku a v první části roku 1942 startovala jen příležitostně proti sovětským průzkumným letounům.
V říjnu 1942 byla 3. stíhací skupina spolu s rumunskou 3. armádou přesunuta na Krym. Jejím úkolem bylo poskytovat stíhací ochranu nad Kerčským průlivem konvojům Osy plujícím přes Černé moře. Po porážce Osy u Stalingradu v únoru 1943 bylo rozhodnuto stáhnout zbytky rumunských pozemních a leteckých sil, avšak 43. stíhací peruť 3. skupiny zůstala na místě a pod německým velením pokračovala v pobřežních obranných hlídkách. Od února do dubna 1943 se účastnila těžkých bojů nad kubáňským předmostím, poté byla stažena do Rumunska a přeřazena k 9. stíhací skupině.
Na jaře 1943 prošlo FARR další rozsáhlou reorganizací. Většina letounů rumunské výroby byla soustředěna uvnitř Rumunska a dostala obranné úkoly. 3. stíhací skupina, stále vybavená staršími IAR 80A, byla změněna na výcvikovou jednotku pro piloty.
V zimě 1943/44 sídlila 3. stíhací skupina v Ghimbav-Brașovu a byla vybavena IAR 80B a 81A k obraně proti náletům těžkých bombardérů amerického armádního letectva. Plánovalo se nahradit IAR 80/81 u všech stíhacích skupin rumunskými Bf 109 G, ale kvůli americkému bombardování továren musely jednotky nadále používat IAR 80 a 81. V důsledku toho zůstala 3. stíhací skupina výcvikovou formací až do konce války."|
